Za horizontem událostí najdu si tě sám, zůstanu na věky, přísahám
v černočerný tmě, tam kde to začíná, zatančím si s tebou, hmota se prolíná, natáhnu prostor, zastavím čas, za dvacet deka něhy rozpadnu se v prach.
Na dvacet deka něhy čekal patnáct let, skrz zlomený srdce vždycky šel vpřed, celou tu dobu to dobře věděl, stál za ní a někdy běžel,
držel jí v dobách, kdy bylo to zlý, a vona mu to vracela i když nebyl s ní,
byli tu pro sebe když nešlo to snýst, když nemůžeš spát, nemůžeš jíst,
spojeni kérkou ze stejnýho kmene, mohli jen sledovat kam se to žene,
mohli jen sledovat a tiše snít, společný plány, Černobyl, byt,
nebeský chrámy lásky a klidu, czarotekk, světničky, bylo to v klidu,
výlety do Brna, probdělé noci, pak se to posralo začlo se hrotit,
všechny ty kousky snažil se spojit, poprvý si přiznal, že se bojí,
všechny ty kousky byly jak střepy, nemohl je spojit jak tyhle věty,
ztrácel jí v dálce a nevěděl proč, mozek mu říkal skonči to, skoč,
mozek mu říkal, ale nechtěl to vzdát, zpřetrhat pouto, jako tolikrát,
tam kde je začátek, tam je i konec, neměnný pravidla, odvěkej kodex,
všechnu tu bolest utopil v rapu a zbyla jen krása co nedá se snýst.
až odplaví to voda, zas bude jí mít, a zbyla jen krása co nedá se snýst,
až odplaví to voda, už nebude nic, všechnu tu bolest utopil v rapu,
až odplaví to voda, zas bude jí mít, a zbyla jen krása co nedá se snýst,
až odplaví to voda, už nebude nic, všechnu tu bolest utopil v rapu,
všechnu tu bolest utopil v rapu a zbyla jen krása co nedá se snýst.
Z popela rodí se nový začátek. V Široké to tak vždy bylo. Muž s tlapami přišel z ulice a poskytl bratrům a sestrám Azyl. Na
troskách Berlína rozkvetla nová zahrada a pouhých dvacet deka něhy stačilo k tomu, aby Podještědský okultista napsal svůj příběh. Liberec 85. Rap, krev, pot a slzy....more